aktuality

---------------------

18.9.2017

Vložena nová intenzivka pod vedením Kačky Malačkové!!!

---------------------

14.9.2017

Vložen rozvrh školky a agility na říjen!!!

---------------------

14.9.2017

Vložena nová intenzivka pod vedením Kačky Malačkové!!!

---------------------

21.8.2017

Vložen rozvrh školky a agility na září!!!

---------------------

21.8.2017

Vloženy nové intenzivky na září!!!

---------------------

Prosím čtěte pozorně!!!

Pravidla pro užívání haly a celého výcvikového areálu

---------------------

 

 

 

 

 

 

 

Archiv 2006



Hloubětínský drak

 

Archie – 1. místo SA1

Kate – 2. místo SA3 + 2. místo v součtu SA3 pro rok 2006

 

Dne 29.10.2006 jsme vyrazili na poslední 4. kolo Hloubětínského draka. Parkury stavěla pani rozhodčí Vostrá a i přesto, že se nám parkur zdál dost malý, byly opravdu povedené. V SA1 byl docela záludný náběh na slalom a spousta pejsku (většina) na něm udělala chybu. Archie s Luckou zaběhli parkur bez chybky a v perfektním čase, dokonce s velkým náskokem před druhým místem. Je pravda, že když běželi slalom, tak jsem nedýchala a bylo mi snad hůř než před mým samotným startem. Ale zvládli to.

Naštěstí nám moc nepršelo, ale o pobavení se nám postaral vítr. Než jsme s Kate vyrazili na start, tak před námi popadaly skoro všechny skočky (ne tyčky, ale celé bočnice), takže jsme museli počkat než pořadatelé přidělají do země železné tyče, které bočnice jistily. Povím vám neběží se zrovna s klidem, když nevíte jaká bočnice zrovna zaplácne vašeho psa J. Ale zvládli jsme to na jedničku a umístili se na 2. místě.

Už se těšíme na Hlobětínského draka 2007.

 

 

 

 

--------------------------------------------------------------------------

 

Kate je 7. nejlepší pes v ČR pro rok 2006

 

            Ve dnech 16. – 17.9.06 jsme se v Kladně zúčastnili našeho prvního Mistrovství republiky ČR v agility a Kate obsadila 7. místo. Když jsme tam jeli a já na startovce viděla tu obrovskou konkurenci, říkala jsem si že bude ohromný úspěch, když se nám povede být do desátého místa. Ale po sobotě, kdy jsem zjistila, že Kejťáskovi tak moc kloužou nožky na koberci, že postupovou rychlost měl poloviční něž normálně, jsem si říkala jen ať jsme aspoň někde uprostřed.  Nakonec Kate parkury v jednotlivcích zaběhla bez chyby, jen jsme měli nějaké trestné body za čas a v součtu se umístila na krásném sedmém místě.

            V družstvech už to bylo trochu horší. První den jsme měli jedno odmítnutí na tunelu a druhý den pořadatelé posunuli čas prvního závodu o hodinku dříve a samozřejmě mi kteří jsme se nezúčastnili C.A.C.I.Ag. jsme to nevěděli,  takže jsem nestihla prohlídku a během pár minut po příjezdu jsme měli jít na start. Naštěstí mě Pavla  rychle ukázala kde a jak se co běží, a kde je jaká záludnost. Parkur jsme zaběhli s jednou shozenou laťkou. Nakonec se naše družstvo FOUR SMALL, složené s Pavli Vorlové s Teddym a Martina Železného s kavalířímá holkama, umístilo na 6. místě.

            Příští rok pojedeme určitě znovu, jen asi do té doby vyzkoušíme zázračný sprej na nožky, který tam někteří závodníci stříkali svým pejskům na nožky. Prý by to po tom nemělo tak klouzat, tak uvidíme J.

 

--------------------------------------------------------------------------

 

MR kavalírů 2006

 

Dne 2.9.2006 v Mladé Boleslavi proběhlo 5. Mistrovství ČR kavalírů v agility. Jako i minulý rok Mistrovství bylo opravdu nádherné a to hlavně díky paní Železné a Klubu kavalírů Čech, Moravy a Slezska, díky kterým každý účastník obdržel plaketku a kavalírci umístění na prvních pěti místech obdrželi poháry. Celkem se sešlo 11 kavalírů a byl to opravdu pěkný zážitek vidět tolik kavalírů za sebou na parkuru. Každý kavalírek s páníčkem bojoval ze všech sil a do poslední chvíle nebylo jasné kdo vyhraje. První se běžel jumping, který byl společný pro všechny pejsky na závodech agility v Mladé Boleslavi. Zde jsme se s Kate umístili na prvním místě, už tedy stačí nepokazit agility a máme to v kapse :-). Poté následovalo agility pro všechny pejsky, Kate opět bez chybně, z kavalírů první a celkově ze všech pejsků 3. místo (tento parkur se nezapočítával do MR). No a pak konečně nastal ten hlavní závod a to speciál pro kavalíry (agility). Kate běžela opravdu na jedničku, jen jsme nějak v té rychlosti nevychytali zónu na kladině a tato malá chybka nás odsunula až na 5. místo. No a v součtu obou běhů (tudíž jedno 1. místo a jedno 5. místo) nám to dalo 5. místo. Do příštího roku ty zóny vypilujeme :-). Jinak Kate se může pyšnit tím, že je nejrychlejší kavalírek v ČR, pokaždé měla nejlepší čas.

První místo v součtu obdržela Půhoná Renata s Akimem od Pochopky, druhé místo obdržela Guricová Pavlína s Leontinou Res Pretiosa a třetí místo obdržela Řeháková Martina s Cupidem Růžový kavalír. Třetí místo Martiny bylo opravdu obdivuhodné a musíme jí ještě jednou pogratulovat, jen tak dál Martino.

A ještě jednu perličku nakonec. MR se konalo v sobotu, no a já abych to  běhání asi měla zajímavější, tak jsem si při čtvrtečním tréninku naštípla ruku v zápěstí. A z toho plyne jedno moudro „nikdy nechoďte na parkur bez kopeček“. Opravdu běhat s rukou v sádře nikomu nepřeji. Ještě musím poděkovat mému sluníčku Honzovi, který mě na MR odvezl (nemohla jsem kvůli ruce řídit) a celou dobu se o mě hezky staral. To je vše a zdar agilitění.

 

 

 

--------------------------------------------------------------------------

 

Aimy je půl roku

 

 Naše malá Aimy 1.9.06 oslaví 6 měsíců. Zatím je to pěkný Puberťák, samá noha, dlouhý tělo a na vrchu malá hlava. Ale i přesto je to, to nejnádhernější štěňátko v celém okolí. Její obrovská hyperaktivita jí taky nepřešla, jediné chvíle kdy je v klidu jsou tak dvě hodinky po cvičáku, kdy spinká. Ale jen se probudí, už jí máte na hlavě (nebo jiný člen z rodiny, popř. Kate) a s ní i jejich tisíc hraček.

Pro zajímavost vám popíšu jak vypadá takový den s Aimy na chatě. Ráno Aimynka vstane tak v osm hodin, tak jí vypustím na zahradu a jdu si zase zavrtat do vyhřáté postýlky, a když už člověk konečně znovu zabírá, přistane vám na hlavě mokrá koule (všude je totiž mokrá tráva), která odporně smrdí jak friťák a chce si hrát. Dobře. Vstanete a jdete si udělat snídani a kafíčko, a v prvé řadě zjistit proč má vaše roztomilé štěňátko celou hlavu mastnou a smrdí jak zapomenutá hranolka ve fritovacím hrnci. Konečně najdete to inkriminované místo s vylitým omastkem, konečně se vrhnete na touženou snídani a hle s odvětrávací díry do sklepa čouhá Aimynky ocásek a už jste zase s jekotem na nohou a snažíte se vaše milé štěňátko za ocásek vyprostit ven. Samozřejmě bych mohla psát dál a dál o našem malém neposedovi je toho opravdu hodně. Na zahradě by se uživila v podstatě sama a nás by k tomu nepotřebovala, protože jako masovou část své stravy by si ulovila  mouchu nebo pořádně vypaseného chrousta, no a pak by se dojedla očesáním jahod ze záhonku nebo spadlým jablíčkem, rajčátkem apod. Ale to všechno jsou jen takové štěňátkovské lumpárny, který asi zažije každý se svojí ratolestí a rád na ně vzpomíná. I já též budu ráda vzpomínat, jen mě občas vrátí do reality vzpomínky, jako např. když Aimynka vyskakuje na mojí postel, rozcápne nožky a označkovává si svůj nový pelíšek na chatě . Nebojte nezabila jsem jí.

Ale nebudu tady o našem zlatíčku mluvit jen negativně. Museli by jste jí vidět na cvičáku z jakým nadšením běhá, kolikrát panička stojí a Aimy si rovinku překoná sama a na konci čeká, kde pak to jsem a kde je ta dobrota. A nedej bůh, když se něco zkazí a já zastavím, tak to už pro jistotu schovávám ruce, protože Aimy se mi do nich zuřivě zakusuje (pár jizviček už mám) nebo mi visí na nohavicích. Někdy si připadám, že mám spíš Jack Russell Teriera. Umí už všechny základní povely poslušnosti a pár prvků z tance ze psem. Je to prostě šikulka. 

 

--------------------------------------------------------------------------

 

Hra Gambler 

 

         První srpnový den jsme na cvičáku oslavili hrou zvanou Gambler. Tato hra (soutěž) je uvedena v Řádu agility ČR, její pravidla nejsou závazná a každý si je může upravit podle svého. Cílem hry je ve stanoveném času (zvolili jsme 40 sek.) nasbírat co nejvíce bodů. Každá překážka je ohodnocena body od 1 do 5 a během běhu může být správně překonána pouze dvakrát. Na našem parkuru byla skokovka  za jeden bod, tunely za dva body, houpačka za tři body a slalom za body čtyři. Pokud pejsek odmítl nebo udělal chybu nepočítá se žádný bod, ale ve hře pokračuje dál.

            Doporučuji každému si občas na cvičáku podobnou hru zahrát, začátečníci si vyzkouší jaké je běhat na čas a rychle reagovat při opravě chyby, no a ty pokročilý si zase procvičí myšlení a vedení na parkuru. Ono je to přece jenom trochu něco jiného, když si máte sami vymyslet kudy to vlastně poběžíte :-).

 

Hra Gambler

                                                              pro zvětšení klikni na obrázek

                                                              

--------------------------------------------------------------------------

 

Závody Louny „Hurá na prázdniny“ 17.6.2006

 

            V sobotu 17.6.2006 jsem se zúčastnili závodů v Lounech. Cvičák v Lounech je moc hezký, o volných chvilkách jsme se procházeli v lesíku nebo se Kate čachtala v řece (což jí v tom vedru bodlo).  Sluníčko na nás pralo celý den, ale bylo se kam schovat. Na začátku závodu se hrála hra, kdy pes měl překonat co nejvíce skoček ve 20 vteřinách, postavených v kruhu. Uprostřed kruhu skoček bylo postaveno áčko pod kterým byl tunel. Pokud pejsek udělal chybu musel překonat tunel a pokračovat ve skákání v opačném směru, pokud udělal další chybu musel překonat áčko a opět pokračovat v opačném směru. Kate překonala 16 skokovek. Hned potom následovalo utkání začátečníků. No a pak jsme přišli na řadu, a to ve zkouškách. V SA3 jsme byli pouze 3. Parkur byl velmi složitý, ale Kate běžela moc hezky, bohužel jsem jí málo dala prostor při výběhu z tunelu a nahnala jsem jí tak na jinou skokovku. No alespoň se mohu vymlouvat, že pralo opravdu hodně slunce na mou hloupou hlavu. :-) No a pak následoval hlavní běh agility. Parkur jsme prolítly jako dvě střely, ale Kate shodila dvě skočky, nevím nevím na čí hlavu teď sluníčko pralo, ale asi toho opravdu už měla dost. No a nakonec nás ještě čekal jumping a tam opět Kate zakopla o dálku. Kate málokdy shodí tyčku, tak doufám že to bylo opravdu jen tím vedrem. Zaznamenala jsem všechny parkury, mimo začátečníků. Tak se můžete pokochat :-)

 

 

 

A1 A2 A3 Agility Jumping

pro zvětšení klikni na obrázek

 

--------------------------------------------------------------------------

14 dní s Aimy

 

V sobotu to bylo čtrnáctí dní co je u nás Aimy. Za tu krátkou dobu se opravdu hodně změnila. Přestala nás kousat zuřivě do rukou, už ví že se doma čůrá na novinky a ne na koberec, dokonce už umí povel „ke mně“ s před sednutím. Prostě se celkově zklidnila, ikdyž ty naše boty v předsíní jí stále nedávají pokoj, potvůrce jedný.

S Kate začínají tvořit výbornou dvojku, když nespinkají tak se spolu perou. Chvilku je nahoře Aimy a chvilku zase Kate. Ovšem Kate dost často nechává Aimy vyhrávat, je to prostě dobračka. Velmi pozoruhodné je, jak se po sobě opičí –Kate nikdy nebavilo žužlat různé kostičky, botičky a uzlíčky a najednou musí mít taky svojí žužlající kost a nejlépe, když je pořádně ožužlaná od Aimy.  Když spolu blbnou na zahradě, tak je to lepší než kino, stačí si jen  vzít popcorn. Aimy se také ukázala jako slušná hysterka, takový povyk jste ještě neslyšeli, stačí aby zahřmělo a už jede jak malý mimčo, rychle k mamince do náruče, bojím, bojím. A co teprve, když u nás v ulici jedou popeláři :-).

A nakonec jeden vtip o tom jak je ten svět malý. O víkendu jedeme na školení instruktorů do Domažlic a ještě před tím něž jsme si přivezli Aimynku, tak jsem si s paní Slachovou z Domažlic psaly, jak jsou kavalíři skvělý a že si chce také kavalírka pořídit (dříve už jednoho měli). A nedávno mi psala, s údivem, že máme Aimy. Ona si totiž jede pro jejího brášku Elfíka . Je to skvělé aspoň budou sourozenci  v kontaktu.

 

 

--------------------------------------------------------------------------

 

Březnové vodní šílenství

 

V sobotu jsme vyrazili já, Jarda, Archie, Kate a její panička do Modřanské rokle na procházku i přesto, že počasí nám moc nepřálo. Naštěstí jsme moc nezmokli. Jen Archie vypadal jako by lilo jako z konve....             Archie se proměnil v šílence od okamžiku kdy zjistil, že roklí protéká potůček. Hned šel samozřejmě  vodu prozkoumávat z blízka. Nedokázali jsme ho odtamtud dostat, ani oblíbené lákadla (klacíčky, dobrůtky) nezabírala. Tak dlouho poskakoval kolem břehu, až nakonec i přes mé protestování vlezl do vody a lítal  z jednoho břehu na druhý. Prostě voda byla silnější. Potok prozkoumal opravdu důkladně šel i proti proudu, a pokud nevěděl kudy kam, dával nám o sobě vědět hlasitým kňouráním. Snad si nemyslel že bych pro něj šla do té ledové vody? :-) Představa, že si vody přestane za chvilku všímat byla mylná. Občas nás přišel navštívit na cestu , a to hlavně v případě, když jsme někoho potkali – musel se prostě předvést a trochu postrašit lidi svým zjevem. Asi po hodince jsme došli k mostu, který se Archimu zamlouval opravdu moc, moc. Určitě se v té jeho hlavičce zrovna promítalo: jé, to je skvělý, pod tím mostíkem je ale vodičky, tam by se dalo i něco ulovit. Vydal se tedy na prohlídku podmostí, kde už samozřejmě nestačil a konečně dosáhl svého a konečně si zaplaval. . A z mého psa se stal klepající ratlík s vypoulenýma očkama. Tatam je ten elegantní Kavalír. Procházku jsme museli ukončit dřív. A při cestě domu mi  utahaný a prochladlý Ťunťa usnul vyčerpáním v náručí. No nejsou ty kavalíři gaučáci J

Lucka Michlíková

 

--------------------------------------------------------------------------

 

Moje první hory

 

            V pátek odpoledne 10. března mám sbalený svůj horolezecký vak. Vyrážíme s páníčky do Jizerských hor. Cesta autem je opravdová zábava. Dvakrát jsme bloudili, ale nakonec šťastně dojeli. Jánské Lázně nás vítají obrovskými bílými závějemi. Hotel je moc pěkný a mám tu i svoji vlastní postel.

         Druhý den ráno se chystám na svůj první výstup na horu jménem „Černá“, i když je úplně bílá. V půjčovně jsme si vyzvedli lyže pro páníčka a já vyfasovala boby. Na lyže si netroufám, stejně pro mě nemají vhodný počet na mé nožičky. Vyrážíme náležitě vyzbrojeni pokyny, jak správně bobovat, k lanovce. Po hodinovém stání ve frontě, kde jsem neviděla ani jednoho psího kamaráda, nasedáme do lanovky a vyjíždíme na vrchol hory. Vítá nás mlha se sněhovou vánicí. Není vidět na tři metry, ale to mě vůbec nevadí.  Začnu předvádět lyžařům své psí kousky. Válení sudů ve sněhu, skoky přes boby a veselým štěkotem je ujišťuji, že to není tak zlé jak to vypadá. Páníček odjíždí někam do mlhy hledat vlek, ale ještě předtím si vyzkouší válení sudů s lyžemi na nohách. Já s paničkou odcházíme k bobařské dráze. Na boby si sedám první v hodnosti pilota a panička se mě vzadu drží jako klíště. Asi aby nespadla. S výkřikem „pozor jedů“ konečně kloužeme sněhem. Sníh mě bičuje do tváře, uši my vlají a oči my div nevypadnou z té rychlosti. Po patnácti minutách zastavujeme. Vypadáme jak sněhuláci. Panička si oprašuje svršky a já třepu celým tělem. Musíme přejít sjezdovku, která protíná naší dráhu. Krátím si čas skákáním na lyžaře a je my jedno, že panička má strach o můj psí život. Procházíme bez úrazu a pokračujeme v jízdě. Najednou se před námi objevuje vlek s lyžaři. Seskakuji s bobů a běžím se podívat na ty divný létající ptáky, kteří letí na laně nad lidmi v řadě za sebou. Štěkám na ně a chci je vyplašit. Lyžaři se my smějí a já nechápu proč. Vracím se zklamaná, že neodletěli. Kožíšek mám nabalený sněhem a na uších se my tvoří rampouchy. Panička mě zvedne do náručí a utěšuje mě. Říká něco o kotvách, ale já jí nerozumím. Čeká nás ještě hodina jízdy, a tak jedem dál. Horu jsme sjely jako dvě profesionální bobařky. Docela mě zklamalo, že nejdeme ještě jednou.

         V neděli jsme se na bobování a lyžování už nedostali. Vichřice burácela v plné síle a sníh padal hustě celou noc. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali autem bez řetězů na kolech domů. Příště zkusím snowboard.

Vaše Kate

--------------------------------------------------------------------------

 

5. 3. 2006 – nedělní zimní procházka

Archie, Míša, Kate

 

 

V neděli nádherně svítilo sluníčko, tak jsme se rozhodli absolvovat delší procházku s naší psí smečkou. Vyrazili jsem na tzv. psí louku, kde o pejsky, jak už napovídá název, nebyla nouze. Archie nezapřel svou kamarádskou povahu a šel si hrát s 10x většíma pejsanama. Pravda je že to spíše vypadalo jako mordování malé černohnědé koule, ale byl ve svém živlu. Kate a Míša raději vše sledovali z povzdálí. Pak následovala velká rvačka o klacek mezi Kate a Archiem a po nádherné a vyčerpávající procházce sprchování zabahněných nožíček a zasloužilé chrupání na gauči J.

 

 

--------------------------------------------------------------------

 

Halové závody Kladno 18 - 19.2. 2006

 

            Naše první závody v roce 2006 opravdu stály zato. V sobotu jsme v brzkých ranních hodinách vyrazily já, mamka a samozřejmě naše Kate – nasedly jsme do našeho autíčka (má už trochu let navíc) a jely směr Kladno. Už mezi Prahou a Kladnem nám přestaly svítit světla a přestaly jsme blinkrovat, ale i přesto jsme byly odhodlány dojet. Konečně vidíme ceduli Kladno a jásáme my dojely, ale ouha, naše milovaný autíčko s námi naši radost nesdílí a definitivně chcíplo, i přes pokusy obživování - nic. Odtlačily jsme tedy auto na bezpečné místo a rozhodly se jít pěšky, vždyť už to přece nemůže být tak daleko. Ale to jsme se šeredně mýlily, každý koho jsme se zeptaly reagoval zděšeným výrazem, že prý je to až na druhé straně Kladna. V děsivé situaci co budeme dělat s nepojízdným autem jsme obě vytáhly mobilní telefony a obě jsme zjistily další šokující zprávu – mobily jsou vybitý!!!!

            Zde se opravdu nepotvrdilo přísloví „do třetice všeho dobrého či zlého“ – překvapující  den pokračoval. Mamka se v záchvatu hysterie vrhla na auto na křižovatce a domáhala se odvozu k aquaparku, kde se závody měly konat. Naštěstí paní byla velmi ochotná a k našemu údivu nás opravdu k aquaparku dovezla, i přesto že pospíchala do práce. Tímto jí chci také poděkovat, protože takových lidí je opravdu dnes málo.

            Konečně na místě. Nervy jsme obě měly v kyblíku, co budeme dělat s nepojízdním autem a jak si zavoláme o pomoc, když nejdou ani mobily. Alespoň Kejtýšek to bral jako docela zábavný výlet a narozdíl od nás byl OK. Pak

přišel první běh, rozhodčím byl A. Grygar a Kate prosvištěla bezchybně prvním parkurem – byla jsem na ní opravdu hrdá, ale najednou slyšíme běh byl diskvalifikován. Nechápala jsem proč, až pak jsem se dozvěděla, že jsem Kate zapomněla sundat obojek – tak to už bylo do čtvrtice. S hrůzou jsem čekala co ještě přijde. Mimo to, že v ten moment byla mým velkým kamarádem místní toaleta, protože můj žaludek stresík nerad J, jsme si ještě obě s mamkou nějak nemohly vzpomenout, kde že jsme to v tom Kladně to auto vlastně zanechaly.

            Nakonec jsme s mamkou zašachovaly se simkartami a z mého telefonu vytřískaly trochu té energie a zavolaly mému broučkovi a ten pro nás odpoledne přijel. Zbytek běhů se nám taky povedl, dokonce jsme byly druhý ve zkouškách – Kate mne opravdu překvapila, že po dlouhé zimní pauze neudělala v podstatě žádnou chybu – až na paničku. Jediný co mne opravdu mrzelo bylo, že jsme si nemohly vyzvednout cenu, protože jsme musely v Kladně ještě za světla najít své auto a pokusit se ho dopravit do Prahy, což byl taky docela velký oříšek.

            Druhý den už nebyl tak hektický a Kate zase běhala bez chyb – takže nakonec celého našeho dobrodružství přece jenom převládli ty pozitivní okamžiky, i když mamky nervy a záchodky v Kladně v hale U Sletiště mi to asi neodpustí. J

 


© 2008-2017 KS PANDA PRAHA www.pandicky.cz     kontakt | o nás